Aleš Hrbek

Aleš je tím, o koho se vítr může opírat - hlavní plachtou a také kormidelníkem našeho plavidla.
Umí vždy otočit loď, kam vane příznivý vítr. A pokud vane nepříznivě, pak s klidem sobě vlastním, propluje bouří a zvládne překonat nejednu peřej.
Aleš je jedním ze zakladatelů kapely, do které vtiskl svoji duši, skrze níž dokáže lidem povyprávět příběhy nás všech.
Důležité upozornění: je to beran, který, než se rozběhne, zacouvá, ale nikdy neuhne. Když má dojít ke střetu, v poslední chvíli zastaví a vyjednává. Vždy úspěšně. Prostě obchoďák!
Má skvělé nápady (které většinou vymýšlí ráno na toaletě, kde se dostává do hladiny alfa, tolik potřebné pro jakýkoliv nápad!), kterými dokáže nadchnout celé okolí. Ovšem zásadní je vždy přesvědčit k jejich realizaci Martinu.
Aleš má spoustu nápadů, kterými umí poškádlit kamarády. A když k sobě najde spolupachatele, berte nohy na ramena nebo se připravte na pořádnou vylomeninu! Tenhle chlap se odplaty nebojí!!! Je to prostě beran, který je ve společnosti i v kapele oblíben. Takového parťáka chce každý. V kapele i v životě. My jsme vyhráli obojí.
Další důležité upozornění: Aleš má nejmedovější z nejmedovějších hlasů, kterým zklidní nejedno dítě, rozněżní nejednu ženu a rozhodně zaujme nejednoho muže.
A ještě jedno důležité upozornění: Aleš má talent na všechny sporty kromě jízdy Brnem na koloběžce!
Málo kdo ví, že je dramaturgem a spolupořadatelem Starolískoveckýho fesťáku v Brně, který se těší čím dál větší divácké oblibě a nově i spoludramaturgem Porty v Řevnicích. Je také hlavním pořadatelem oblastního kola Porty v Brně, pomáhá s dětskými soutěžními předkoly Brána a HuSoBrKo a v posledních měsících jedním ze dvou otců, který vede dětskou hudební smečku JEKoT, kde hrají a zpívají jeho Eliška s Kryštofem.
Občas si rád zahraje s Bohuškem Josefem, kterému společně s Víťou dělají parťáky v kapele Divokej Proud.

Vít Buriánek

Víťa je náš kapitán!
Vnitrokapelně ho nazýváme "Velké zvíře".
Je jeden ze zakladatelů a stěžejních pilířů Přístavu.
Jeho rychlé prsty jsou někdy tak rychlé, že předběhnou i ten nejrychlejší rytmus. Zkrátka nenechají jedinou strunu klidnou. Vítkovo rezepisování vokálových partů nenechá klidným nikoho z nás! Natož pozorného posluchače!
Dokáže srovnat do latě celou kapelu (k čemuž mu vždy stačí pár klidně pronesených slov), ale zároveň umí poslouchat názory a připomínky ostatních členů posádky. Umí pochválit. A taky nekřičí. Právě pro tyto vlastnosti je kapitánem celého Přístavu. Takového kapelníka by chtěl každý. My ho máme! A máme ho rádi.
Překážky v hraní na kytaru nezná a za 24 let v kapele pronesl pouze jednou: "Tohle bude hodně těžké..."
Důležité upozornění: Slyší i neslyšitelné!
Další důležité upozornění: vozí s sebou celkem malilinkaté kombíčko, které nenápadně položí pod stůl, a kterému postupem večera (a nástupem hladinky) přidává na hlasitosti!
Sedává na zádi plavidla a společně s velkým Alešem cestou na koncert sledují akčňáky. Pak si společně vykládají o tom, jak to bylo zase blbý.
Víťa má mladou ženu Simču a dvě děti, kterým věnuje všechen svůj nekapelní čas.

Aleš Macků

Vzrůstem nejmenší, hlasem však největší člen naší posádky.
Alda alias „malej Aleš“.
Budete-li se na festivalu různě vzdalovat (cestou ke stanu, ke stánku s pivem, k TOIkám...), dost možná uslyšíte, jak se z dálky ozývají zvláštní tóny, jasné, hlasité, avšak ve zvláštní melodické lince, pak vězte, že malej Aleš chytá všechny ty divno-zvuko-tóny (devítky, šestky, čtverky...), které tolik barví a doplňují vokály. Má nepřeslechnutelný a nezaměnitelný tenor! (Což je občas teror!)
Autor nejhezčích písniček o trampu a čundrech, které Přístav v repertoáru má. Jedna za všechny - "Můj vandr"
Prvenství získává nejenom za to, že vlezl jako nejmladší z chlapů do chomoutu a zplodil syna, ale i za to, že jako první zestříbrovlasatěl.
Alda je tím, kdo většinou řídí naše plavidlo. Vždy nás šťastně naloží a ještě šťastněji vyloží u prahů našich domovů. Většinou je to ve chvíli, kdy rozebíráme nesmrtelnost chroustů a trampské muziky... Společně s Kamilem tvoří tichou dvojici na přídi.
Umí odpálkovat vtipnou narážku, stejně jako si sám ze sebe dokáže udělat legraci! Takového Aleše v kapele chcete. Většinou dodá: „A vo tom to je.“
Svoje geny stačil předat dál. Kristýnka kráčí v Alešových šlépějích s kapelou SANANAJ. Tak jako kdysi, v jejich letech, začínal Alda s Monsunem.

Martina Hrbková

Martina je zpěvačkou a hybnou sílou Přístavu.
Je od přírody a znamení, velmi optimistický člověk, který celou kapelu vede k projektům, na které bychom si v Přístavu netroufli. Jeden příklad za všechny - natáčení desky bychom vždy odkládali o dalších 2 - 5 let.
Je administrátorem FB stránek a veškeré příspěvky a povídání je z převážné většiny z její klávesnice.
Její nejčastější věta je "Já nic nestíhám!" a nejnenáviděnejší "Miláčku hlavně v klidu."
Důležité upozornění: Oproti Kamilovi je její kadence slov 1234x násobnější.
Další důležité upozornění: Občas se jí stává, že rychleji mluví, než přemýšlí.
Málo kdo ví, že je výborná kreslířka a mnoho ilustrací na našem minulém CD a zpěvníku je jejích. Její kreativnost je opravdu bezbřehá.
Dalším odkrytým tajemstvím je její práce testerky App. (ale o tom jindy).
Veškeré texty Přístavu prochází její, řekl bych, až brutální korekturou.
V muzice posouvá Přístav s každým CD o krok dál, protože má tvz. naposloucháno.
Kromě kapely se věnuje pořádáním dětských soutěží pro mladé folkaře (Brána, HuSoBrKo) a moderováním folkových festivalů.
Kromě těchto všech zálib a činností vychovává 2 malé děti (ty má s Alešem H.) a k tomu všemu u všeho vypadá dobře (za to může její táta a máma).
Mohli jsme rovnou napsat, že to je Superžena, ale to bychom lhali, protože občas prý zapomíná na svého Supermuže :-)

Kamil Mazálek

Kamil je nejtišším, avšak důležitým členem naší posádky.
Je tím, kdo drží Přístav pohromadě na každém koncertě. Hraje totiž basu a ta tvrdí muziku.
Společně s Jitkou rozepsal do not písničky z desky V peřejích.
Kamil je pak v „prográmku“ trochu učesal, aby to byl zpěvník, jak se patří! Takový zpěvník ještě nemáme. A vy také, přátelé! Ale stačí nám říct nebo napsat.
Kamil je cyklista. Občas z radosti a občas za trest, když se vrátí pozdě z hraní a ve stavu, kdy mluví a není k umlčení. I tohle je usměvavý Kamil.
Kamil je levák, ale na basu hraje jako pravák. Občas ho můžete zaslechnout s kapelami T.E. Band a Hajcman. Kamila by chtěl v kapele každý! Hezky zpívá, ale s námi se ostýchá zpívat sólo.
Je to bigbíťák a poslouchá kapelu Vltavu. A taky měl to nejhustější a nejdelší háro (rozuměj vlasy) ze všech chlapů (možná i žen!) v Přístavu. Teď má tzv. „pod čepicí“  Má nejlepší bekovku ze všech, kterou mu každý závidí.
Umí hrát na kytaru Plíhala a všechny romantické folkové fláky, na které kdysi sbalil svoji ženu Jarču.
Kamila máme rádi. Moc nemluví o tom, jestli nás má taky rád. Ale my tušíme, že je to vzájemné.

Jitka Buriánková

Jitka, jako pravý hudební profesionál (tělem i duší), chodí absolutně připravená na každou zkoušku. Umí nám pokaždé vyrazit dech, když poukazuje na naše hudební vzory a hvězdy, ke kterým skromně dodává - "Jé! Toho znám! S tím jsem studovala!" A jde a začne se s nimi bavit o životě...
Jitka zná spoustu skvělých muzikantů.
Její klavírní nápady většinou rozvinou píseň do takových rozměrů, že ani my sami netušíme, jaký potenciál v sobě skrývala.
Jitka se do Přístavu nalodila jako jazzová klavíristka, nepolíbená folkem. Ale v průběhu 7 let, které s námi hraje, obohatila svůj jazzový playlist už 3 folkovými tělesy!!! Kdo se probojoval do takto úzkého výběru, si necháme pro sebe.
Občas je zaskočená našimi aranžerskými nápady, ale velmi nás v nich podporuje. Nemá ráda změny, ale když přijdou, staví se k nim čelem. Je pro každou inteligentní srandu.
Jitka miluje výlety se svou rodinou, ale nejraději tráví volný čas na chalupě, v tichu přírody...
Důležité upozornění!
Jitka Buriánková není Vítkova žena, ale švagrová a taky je majitelkou nejhezčího úsměvu v Přístavu! Jsme rádi, že ji máme. A nikomu ji nedáme!