Aleš Hrbek

Aleš je tím, do koho se může opřít vítr – tvoří hlavní plachtu i pevné kormidlo našeho hudebního plavidla.
Vždycky ví, jak loď natočit po větru, a když se náhodou žene bouře, s klidem sobě vlastním nás provede i tou nejdivočejší peřejí.
Jako jeden ze zakladatelů vtiskl Přístavu duši, přes kterou dokáže vyprávět příběhy nás všech.
Důležité upozornění č. 1: Je to typický Beran. Než se rozběhne, sice si nejdřív trochu zacouvá, ale pak už nikdy neuhne. Když hrozí čelní střet, v poslední vteřině zabrzdí a začne vyjednávat. A vždycky úspěšně! Prostě se jako výkonný ředitel (v běžném nemuzikantské životě) nezapře.
Sype z rukávu fantastické nápady, kterými spolehlivě nadchne celé okolí. Má to jen jeden háček – aby jeho vize spatřily světlo světa, musí o jejich realizaci nejprve přesvědčit Martinu. Často ale jeho nápady slouží hlavně k poškádlení kamarádů. Jakmile si k sobě najde spolupachatele, berte nohy na ramena, protože se chystá pořádná vylomenina. Odplaty se tenhle chlap rozhodně nebojí! Je to prostě oblíbený parťák, kterého by chtěl do kapely i do života každý. My jsme naštěstí vyhráli obojí.
Důležité upozornění č. 2: Aleš vládne tím nejmedovějším z nejmedovějších hlasů. Spolehlivě jím zklidní plačící dítě, rozněžní nejednu ženu a k uznalému pokývnutí přiměje i nejednoho muže.
Důležité upozornění č. 3: Má přirozený talent snad na všechny myslitelné sporty. Jedinou prokazatelnou výjimkou je jízda Brnem na koloběžce!
A co dělá, když zrovna nekormidluje Přístav? Je k nezastavení i na dalších hudebních frontách. S Martinou, Petrem Novotným a Petrem Havrdou hrají ve formaci Vedlejší příznaky, pod názvem Neznámé celebrity tvoří doprovodnou kapelu písničkáři Pavlu Pokornému a spatřit ho můžete také jako kytaristu sestavy Um-Ca-Ca. A když mu čirou náhodou zbyde chvilka času, odskočí si s Víťou dělat hudební parťáky Bohušovi Josefovi do kapely Divokej Proud.
K tomu všemu málokdo ví, že je dramaturgem a spolupořadatelem čím dál oblíbenějšího Starolískoveckýho fesťáku, spoludramaturgem celostátní Porty v Řevnicích a hlavním hybatelem brněnského oblastního kola. Aktivně pomáhá i s dětskými soutěžemi Brána a HuSoBrKo a v poslední době coby hrdý otec navíc vede dětskou hudební smečku JEKoT, kde válí i jeho Eliška s Kryštofem.

Vít Buriánek

Víťa je náš kapitán!
Vnitrokapelně mu s náležitým respektem přezdíváme „Velké zvíře“. Je to jeden ze zakladatelů a stěžejních pilířů celého Přístavu.
Jeho hbité prsty jsou občas tak rychlé, že hravě předběhnou i ten nejrychlejší rytmus. Zkrátka nenechají jedinou strunu v klidu. A když se Víťa pustí do rozepisování vokálových partů, nenechá to v klidu už vůbec nikoho z nás – natož pak pozorného posluchače! Překážky ve hře na kytaru pro něj neexistují. Za celých 24 let v kapele pronesl pouze jedinkrát větu: „Tohle bude hodně těžké...“
Jako správný kapitán dokáže srovnat do latě celou posádku, k čemuž mu překvapivě stačí jen pár klidně pronesených slov. Umí pochválit, nikdy nekřičí a pečlivě naslouchá názorům i připomínkám ostatních. Právě pro tyhle vlastnosti je kapelníkem, kterého by chtěl každý. My ho máme a nedáme! Jeho umění jednat s lidmi a přirozená autorita se navíc skvěle propisují i do jeho aktuální profese – pracuje totiž jako obchodní zástupce a tahle role mu náramně svědčí.
Cestou na koncerty má své jasně dané místo. Sedává na zádi našeho plavidla, kde společně s velkým Alešem zaujatě sledují akčňáky. Jakmile film skončí, s gustem si společně vykládají o tom, jak to bylo zase hrozně blbý.
Důležité upozornění č. 1: Slyší i to absolutně neslyšitelné!
Důležité upozornění č. 2: Vozí s sebou na koncerty celkem malilinkaté kombíčko. To vždycky naprosto nenápadně schová někam pod stůl a úměrně s postupem večera (a stoupající hladinkou) mu plynule a nenápadně přidává na hlasitosti!
Když zrovna nekormidluje Přístav, tráví svůj nekapelní čas nejraději s manželkou Simonou a dětmi. A aby toho muzicírování neměl málo, nedávno svými kytarovými dovednostmi výrazně posílil hudební formaci Lee banda. (Navíc, jak už padlo u Aleše, je také součástí kapely Divokej Proud po boku Bohouše Josefa).

Aleš Macků

Vzrůstem nejmenší, hlasem však ten vůbec největší člen naší posádky. Alda alias „malej Aleš“.
Budete-li se v noci na festivalu vzdalovat od pódia (ať už cestou ke stanu, ke stánku s pivem nebo k TOIkám) a z dálky uslyšíte jasné, hlasité tóny ve velmi nezvyklé melodické lince, vězte, že to je náš Alda. Chytá totiž v prostoru všechny ty „divno-zvuko-tóny“ (devítky, šestky, čtverky…), které tak nádherně barví a doplňují naše vokály. Má zkrátka nepřeslechnutelný a nezaměnitelný tenor. (Z něhož se ovšem občas stává i pořádný teror!)
Je to dvorní autor těch nejhezčích trampských a čundráckých písniček, které Přístav ve svém repertoáru vůbec má. Za všechny mluví třeba milovaná srdcovka Můj vandr.
V kapele drží hned několik prvenství. Boduje nejen jako nejmladší z chlapů, který kdy vlezl do chomoutu a zplodil syna, ale prim drží i v tom, že jako první z nás kompletně zestříbrovlasatěl.
Alda je ten, kdo pevně svírá volant našeho kapelního plavidla (není divu, je to totiž řidič z povolání!). Vždycky nás spolehlivě naloží a v hluboké noci zase šťastně vyloží až u prahů našich domovů. Většinou přesně ve chvíli, kdy vzadu plamenně rozebíráme nesmrtelnost chrousta a trampské muziky. Cestou tvoří společně s Kamilem tichou, soustředěnou dvojici na přídi.
Nezkazí žádnou legraci. Umí bleskově odpálkovat vtipnou narážku a stejně tak dobře si dokáže udělat srandu sám ze sebe. Takového Aleše v kapele zkrátka chcete. Většinu životních situací navíc s nadhledem uzavírá svou univerzální hláškou: „A vo tom to je.“
Svoje hudební geny stačil spolehlivě předat dál. Jeho dcera Kristýnka kráčí v tátových šlépějích – tak jako on kdysi v jejím věku začínal s kapelou Monsun, ona sbírala první ostruhy v dnes už bývalé formaci Sananaj. Když zrovna nekoncertuje a neřídí, tráví Alda většinu volného času po boku své rodiny, nebo zrovna někde obětavě pomáhá kamarádům stavět nějakou usedlost.

Martina Hrbková

Martina je zpěvačkou a nezastavitelnou hybnou silou Přístavu.
Od přírody i znamení je to nenapravitelný optimista, který celou kapelu s úsměvem tlačí do projektů, na které by si zbytek posádky jinak vůbec netroufl. Jeden příklad za všechny – kdyby bylo po našem, natáčení každé desky bychom s klidem odkládali o dalších 2 až 5 let.
Důležité upozornění č. 1: Oproti Kamilovi je její kadence slov zhruba 1234násobná.
Důležité upozornění č. 2: Občas se jí stává, že mluví o kousíček rychleji, než přemýšlí. A navíc o nesmrtelnosti folku se dokáže bavit hodiny a hodiny. Je dobré utéct - ona se jinak nezastaví!
Její suverénně nejčastější věta je: „Já nic nestíhám!“ a ta naprosto nejnenáviděnější (většinou z úst Aleše zní): „Miláčku, hlavně v klidu.“
Stará se o kapelní Facebook a svůj vlastní profil pojala jako takovou veřejnou kroniku neboli cancák. Dřív hodně kreslila (její ruční ilustrace zdobí obal CD PřiHrátky), ale dnes se její vizuální kreativita přesunula spíš do grafiky – kompletně totiž vizuálně připravila naše poslední dvě alba. Tvrdí, že v muzice má naposloucháno - no, raději se s ní nehádejte, když 100% nevíte, o jakou píseň jde, kdo ji zpívá, kdo je jejím autorem a nebo z jakého období pochází.
Její energie ale u Přístavu zdaleka nekončí. Můžete ji vídat s Petry a Alešem ve formaci Vedlejší příznaky nebo jako součást Neznámých celebrit Pavla Pokorného. Je to rozená organizátorka – pořádá dětské soutěže pro mladé folkaře (Brána, HuSoBrKo) a stojí za hudebně-ekologickým festivalem HrajEKO!. Už několik let ji taky můžete vídat (a slýchat) jako spolumoderátorku celostátního finále Porty v Řevnicích či při moderování dalších festivalů.
Jejím heslem, a vlastně i takovým životním světonázorem, je úderné: „Folk You!“ Pokud zrovna nepracuje (provozní ředitelka se v ní nezapře), ráda tráví čas v sítotiskové dílně, kde se realizuje tiskem triček a mikin právě s motivem Folk You! a jeho nejrůznějšími modifikacemi.
K tomu všemu navíc vychovává (společně s Alešem H.) dvě hudebně nadané děti. Mohli bychom rovnou napsat, že je to zkrátka Superžena... ale to bychom lhali. Občas totiž prý zapomíná na svého Supermuže! :-)

Kamil Mazálek

Kamil je nejtišším, avšak naprosto nepostradatelným členem naší posádky.
Je to právě on, kdo drží Přístav pevně pohromadě na každém koncertě. Hraje totiž na basu, a jak známo, ta tvrdí muziku. Ačkoliv je rozený levák, na basu hraje zásadně jako pravák.
Kromě toho hezky zpívá, i když u nás se zatím trochu ostýchá střihnout si sólo. V jádru je to totiž bigbíťák, který si ze všeho nejraději pustí kapelu Vltava. Jeho basové umění je ovšem vyhlášené, takže ho i dnes můžete aktivně zaslechnout v sestavách spřátelených kapel T.E. Band a Hajcman. Kamila by zkrátka chtěl ve své kapele každý!
Kdysi se mohl pyšnit tím absolutně nejhustějším a nejdelším hárem ze všech chlapů (a dost možná i žen) v celém Přístavu. Dnes už to má takzvaně „pod čepicí“. :-) Nosí totiž tu vůbec nejstylovější bekovku, kterou mu všichni nepokrytě závidíme.
Málokdo tuší, že umí skvěle hrát i na kytaru. Bez zaváhání střihne Plíhala a všechny ty romantické folkové fláky, na které kdysi úspěšně sbalil svoji ženu Jarču. Mimochodem, dnes je z něj zbrusu nový pan domácí – je to totiž ten chlap, co nedávno postavil krásný barák kousek za Brnem! Je také vášnivým cyklistou. Na kolo sedá občas z čiré radosti a občas tak trochu za trest – to když se z hraní vrátí nad ránem ve stavu, kdy nečekaně hodně mluví a není absolutně k umlčení. I tohle je náš usměvavý Kamil.
Společně s Jitkou nedávno odvedli obrovský kus práce, když rozepsali do not písničky z desky V peřejích. Kamil je pak ve svém hudebním „prográmku“ krásně učesal, a tak nám vznikl zpěvník, jak se patří! (Takový zpěvník vy pravděpodobně ještě nemáte, přátelé! Pokud byste po něm ale toužili, stačí nám říct nebo napsat.)
Kamila máme zkrátka moc rádi. On sice o tom, jestli má rád i nás, příliš často nahlas nemluví... ale my tak nějak pevně tušíme, že je to vzájemné.

Jitka Buriánková

Jitka je náš pravý hudební profesionál (tělem i duší) a na každou zkoušku chodí absolutně připravená. Pokaždé nám spolehlivě vyrazí dech, když narazíme na naše velké hudební vzory a hvězdy, ke kterým skromně dodá: „Jé! Toho znám! S tím jsem studovala!“ – a aby toho nebylo málo, s velkou většinou těch jazzových si i aktivně zahrála! Pak za nimi prostě jen tak jde a začne se s nimi úplně obyčejně bavit o životě...
Její hra na klavír je zkrátka famózní, což naplno dokazuje i na našem novém albu Pro polibek múz. Její klavírní nápady většinou rozvinou píseň do takových rozměrů, že ani my sami občas netušíme, jaký úžasný potenciál v sobě vlastně skrývala.
Do Přístavu se kdysi nalodila jako jazzová klavíristka, absolutně nepolíbená folkem. Během těch let, co s námi hraje, ale obohatila svůj jazzový playlist už o tři folková tělesa! (Kdo se probojoval do takto úzkého výběru, si pochopitelně necháme pro sebe.)
Občas bývá mírně zaskočená našimi divokými aranžérskými nápady, ale velmi nás v nich podporuje.
Nemá ráda změny, ale když už přijdou, staví se k nim čelem. A hlavně – je pro každou inteligentní srandu!
Jitka miluje výlety se svou rodinou, ale ze všeho nejraději tráví volný čas na chalupě, v naprostém tichu přírody. Hudební geny se u nich doma rozhodně nezapřou – má velmi hudebně nadané děti a její dcera Lucie dokonce právě studuje hru na klarinet na brněnské konzervatoři.
Důležité upozornění! Jitka Buriánková není Vítkova žena, ale švagrová! A taky je nezpochybnitelnou majitelkou toho nejhezčího úsměvu v celém Přístavu. Jsme moc rádi, že ji máme. A nikomu ji nedáme!